Test: kolo Vautron Connect XT
Barevně velice výrazný Connect doslova hýří hydroformingem a v kombinaci s hladkými svary vypadá rám velice zajímavě. Jde tak trochu proti proudu, takže i když je hlavová trubka kónická, napojení horní i spodní rámové trubky se nese ve výrazně zeštíhleném duchu. Obě trubky ovšem směrem k sedlové razantně nabývají na objemu, což se projevilo i solidní tuhostí v okolí ramínka přepákování na tlumič. Rám ovšem sází na klasiku v podobě závitového středového pouzdra nebo vnějšího vedení bovdenů, takže jen postmount úchyt třmene zadní brzdy a napřímo montovaný přesmykač drží krok s dobou. Praktičnost zde tedy v případě bovdenů a závitu vítězí, což ocení hlavně mechanik.
K novému jedenáctkovému ikstéčku nelze mít připomínky, jelikož jak brzdy, tak komplet pohonu fungují skvěle. Nejtěžší převod je i ve sjezdech docela rozumný, takže tady není co kritizovat. Rovněž náboje z téže sady spolu s ráfky Remerx ukázaly solidně tuhé výplety a i přes „nekatalogové“ osazení hrubšími plášti Schwalbe Nobby Nic, namísto více XC směřovanými Pythony od Hutchinsonu, kola docela slušně odvalovala. Nový vzorek hrubých Nobby Niců je dokonalý univerzál do tvrdšího terénu a na rozdíl od předchůdce má větší plochu profilů, takže lépe odvaluje a drží i na asfaltu. Tady bychom snad ani neměnili, protože je to jistota. Díly Kalloy UNO jsou klasikou s docela příznivou hmotností, a i když někoho možná překvapí obě pružicí jednotky Suntour, jejich funkčnost byla nakonec bez připomínek.
Stabilní žehlička
Konstrukce rámu vsadila na čtyřčep, a jestli někomu tenhle bike lehce připomíná „spešlovský“ Epic, pak se trefil, a docela to platí i o jízdních vlastnostech. Větší z vyráběných velikostí dokáže usadit i 190cm jezdce, jemuž nabídne hodně natažený posed. Jednak je to dáno úhlem sedlové trubky, ale také ofsetem sedlovky a delším představcem. Prostě žádné trailové dovádění, ale ryzí maraton a zaměření na výkon, což se ve výsledku příjemně potvrdilo. Sedlo jsme tedy nastavili v zámku mírně dopředu, ale i tak jezdec šlape docela znatelně před sebe, takže komu tohle nevyhovuje, může sáhnout po sedlovce s přímým zámkem. Dostatek podložek pod představcem nabídne řídítka v příjemné sportovní výšce, takže je zde dost prostoru pro případné doladění.
Naladění odpružených jednotek si vzhledem k hmotnosti jezdce kolem 85 kilogramů vyžádalo vyšší tlak především u tlumiče. Ten je, stejně jako vidlice, od značky SR Suntour a nabídl dvě pozice ovládané dobře přístupnou páčkou. Lockout je naprosto tvrdý s jen nepatrným propružením s výrazným odporem, takže jízda na zamčeném tlumiči v ničem neztrácí, ale jezdec na sedle cítí, jak „hopsá“ do rytmu šlapání. V otevřeném módu tlumič překvapil dokonalou citlivostí a zadní stavba byla dokonalá žehlička i těch nejmenších rázů. Přitom se nám nepodařilo vyčerpat celý zdvih, což zaručil nárůst progresivity v jeho finální části. Komfortní zadní odpružení si ale vzhledem k vyššímu tlaku vyžádalo přitažení rychlosti odskoku tlumiče na maximum, aby se zadní stavba vracela do výchozí pozice kultivovaně a bike zbytečně nehoupal. Rovněž přední vidlice Epicon měla odskok naladěný do maxima pomalosti, takže jezdec s hmotností kolem sta kilogramů už si možná bude muset zvykat na rychlejší projev obou jednotek.
V našem případě chodily obě krásně vyrovnaně a v sedle je bike opravdu dokonalá žehlička terénu, aniž by jezdec musel nějak pracovat víc lokty či koleny. Odpružení prostě žehlí na jedničku, a co se týče vlivu šlapání, lehké zanoření zadní stavby v záběru je zde přiměřené. V ostřejším výjezdu pak bylo znát u tlumiče hlubší ponoření do zdvihu zatížením jezdce, ale opět jsme nějaké nadměrné propružení vlivem tahu řetězu nezaznamenali. Ve sjezdech pak zadek fungoval i pod brzdou, a série rychlých kořenů byly doslova lahůdkou. Vidlice uzamčená z řídítek pak se zamčeným tlumičem nabídla ze sedla možnost opravdu se do toho opřít.
Co se týče geometrie a ovladatelnosti, je Connect hlavně o výkonu, takže na nějaké parádičky nemá zrovna náladu. Zato když jezdec pořádně šlápne do pedálů, bike překvapí docela dobrou akcelerací a především solidním držením tempa. Rychlou jízdu si na něm lze užít bez omezení a dokonale vede směr, aby jej ovšem poslušně změnil. Mrštnost zde není na místě, spíše plynulé zvládání zatáček a změny směru, i když výška těžiště a úhel vidlice dovolí každou zatáčku s rozumným poloměrem hezky projet a ještě zrychlit. Pevná osa vpředu tomu jen nahrává a přítomnost rychloupínáku vzadu jsme nějak negativně nepociťovali. Naopak zadní stavba svojí tuhostí lehce vedla před spíše střední torzí předního trojúhelníku. Otočení na pětníku je neznámý pojem a kolo prostě valí nekompromisně vpřed, aniž by jej cokoliv rozhodilo. Na delší maratonské tratě nebo nepříliš točivé a technické XC okruhy je to dobrá volba, která se ukázala především ve výjezdech.
Tady je to jen o síle v nohách, kolik udělá jezdec wattů, protože postavit se na zadní ve strmé stojce si bike prostě nedovolí. Rovněž výjezd ze sedla ukázal skvělou výkonnost, takže stoupání byla opravdu radostí. V opačném směru pak sice jezdec dostane obě kola do vzduchu, ale chce to razantnější povel a spíše obě naráz než pouhým přitažením řídítek k sobě, aby si jen tak odskočil po zadním. Odraz od zadního kola totiž lehce dostane zadek do zdvihu a chybí tam výraznější hrana. Prostě velice schopný závodní maratonec a ne trailbike, ale to už bychom se opakovali.
Fotogalerie:
