Test: kolo Vautron Raptor XT
Profilace a integrace
Vautron byl vždycky fandou profilovaných trubek a Raptor si doslova libuje v kombinaci několika střihů odlišných průřezů. Zatímco se kónická hlava napojuje na horní trubku s průřezem mnohoúhelníku, u sedlové trubky už je to elegantnější vejčitý průřez, navíc doplněný výztuhou. Spodní trubka pak vsadila na vertikálně postavený obdélník, ovšem s prohnutím a navíc u středového pouzdra dovnitř vyboulenými bočními stěnami. Zadní stavba už je o něco střízlivější a eliptické řetězové vzpěry s výrazným esovitým prohnutím doplňují podobně koncipované sedlové vzpěry. Jen ty patky se pak zase vrací k nápadnosti a jejich tvar je poměrně členitý, byť v provedení pouze na klasickou osu s rychloupínákem. Vnitřní potsmount pro třmen ovšem nechybí a rovněž přesmykač už má svůj direct mount, ale středové pouzdro vyznává závitové provedení, a vnitřní vedení bovdenů sice je poplatné moderní integraci všeho do útrob rámu, ale rozměrné vstupy posílají do trubky bovden v praktickém jednodílném provedení. V terénu tak sice bovdeny lehce klepou při jízdě přes kořeny či kameny, ale co se týče servisu, je výměna lanka nebo nového kompletu naprosto jednoduchou záležitostí. A ještě jeden detail je zde i přes špičkové osazení tak trochu z kategorie těch praktických „uni“ záležitostí, a tím jsou závity na patkách a sedlových vzpěrách pro případnou montáž nosiče nebo blatníků.
Jak jsme již zmínili, rám je osazený novým ikstéčkem, které je kompletní včetně nábojů nebo kotoučů Ice-Tec. Dvoupřevodník je ryze praktická záležitost a rozhodně nebyl problém, že by byl nejtěžší převod pocitově příliš lehký. Daná kombinace 28/38 zubů uspokojí i ty, kdo si z kopce rádi přišlápnou. Funkci řazení pak nelze cokoliv vytýkat, vše je naprosto precizní jak na kazetě, tak převodnících. Rovněž brzdy se prokázaly přesným dávkováním ostrého výkonu, takže v případě osazení opravdu nelze mít připomínky.
Kombinace ráfků Remerx a obutí Hutchinson v léty prověřeném designu Python byla vhodnější spíš na sušší a rychlý povrch než do jemného bláta po květnových deštích. Celkem svižné odvalování vzorku a jeho dobrá adheze na suchu zvítězily nad lehkou nejistotou za mokra. Moderní doba ale nabízí spíše objemnější obutí a tady je šířka běhounu nepatrně užší než celková šíře pláště, takže kdo by chtěl do tvrdšího terénu, případně lepší tlumení, asi bude muset přezout na nějaký model v šíři alespoň 2,2 palce.
Komu by se vůči sadě zdála přední vidlice neadekvátní, s ohledem na její postavení v hierarchii značky SR Suntour,, může namítat maximálně něco vůči její hmotnosti či absenci pevné osy. Jinak nás vzduchový Raidon mile překvapil svojí citlivou funkcí a ochotou kopírovat povrch. Lockout z řídítek je maximálně funkční a svojí rychlostí a odolností vůči schopnosti ztrácet výkon v blátě předčí zamykací systémy mnoha věhlasných značek. Tady je prostě krása a funkčnost ukrytá v jednoduchosti. Vidlice má sice jen regulaci odskoku a tlaku vzduchu, doplněné zmíněným lockoutem, a přestože tady je prostor k výměně za lehčí kousek, funkčně jsme tuto potřebu rozhodně neměli.
Asi poslední věc, která stojí v osazení za zmínku, jsou díly kokpitu a posedu, kde sedlo DDK nabídlo vyloženě sportovní, ale dostatečně komfortní střih a komponenty UNO pak překvapily nízkou hmotností. Kdo by zde raději viděl nějaké známější značky, pak by se možná divil, o kolik by v dané ceně stoupla hmotnost. Tady dáváme za lehounké provedení všech těchto komponentů palec nahoru.
Lehce svůj
Raptor v testované devatenáctce jen těsně zvládne délkou sedlovky 188cm jezdce, takže buď delší 400mm sedlovku, nebo sáhnout po jednadvacítce rámu. Každopádně, pod takto vysokým jezdcem je délka horní trubky ideální kombinací sportovně nataženého, a přitom ještě dostatečně komfortního posedu. Na delší tratě bychom si to dokázali takto představit, přitom bike nijak neztrácí na stoupacích schopnostech ani na ovladatelnosti ve sjezdech. Geometrie je zde nastavena tak trochu jinak, než jsme většinou zvyklí, takže zatímco posed je naprosto přirozený, pocitově je kolo delší a stabilnější, aby vše lehce dohnal točivý úhel vidlice, jež v některých ostřejších zatáčkách ukázala v nižší rychlosti lehkou přetáčivost. Spolu s kombinací výšky těžiště tak musí jezdec do zatáčky trochu zabrat pro ostřejší náklon a její průjezd. Bike rozhodně točkami neproplouvá tak plynule, jako některé celoodpružené stroje s extra nízkým těžištěm, ale kvůli dobré prostupnosti terénem vyžaduje zatáčení zkušenější ruku. To se týká hlavně technických pasáží v nižší rychlosti, kde to biku až tolik nevoní. Rychlejší sjezdy jsou naopak o poslušnosti a ochotě kola ke změně směru, aniž by jezdec musel ovládat vyšší školu pilotáže. Tady nás příjemně překvapila ochota kola odrazit se do vzduchu a i přes rozvor předvést nějaký ten manévr nebo si nechat snadno stlačit zadní kolo k zemi přitažením řídítek. Každopádně, i přes celkem solidní sjezdové schopnosti v rychlejších pasážích jsou dominantou tohoto biku výjezdy. Tam si nechá docela naložit a rám s vyšší střední mírou torzní tuhosti nabídne jezdci slušný výkon.
Když k tomu přidáme téměř stoprocentní lockout vidlice, máme pod sebou ve výjezdech poměrně schopný stroj. To ostatně platí o kole i jako celku, na němž bychom díky převládající stabilitě dali přednost spíš rychlejším maratonským tratím než technickým XC okruhům.
Fotogalerie:
